Březen 1429
Johančin dopis, adresovaný jejím rodičům, ve kterém vysvětluje důvody opuštění města Vaucouleurs, kde pobývala se svými příbuznými
Johanka neutekla z domova, jak se často udává. Z výpovědí svědků vyplývá, že odjela z Domremy se svým strýcem Durantem Laxardem, aby pomohla jeho ženě v šestinedělí. Poté zůstala u rodinných přátel, Catherine a Henry Royer. Dokud nepřesvědčila Roberta de Badricourta, aby jí přidělil doprovod, který by jí dopravil za dauphinem do Chinonu. Její strýc také zaplatit část nákladů za Johančina koně. Johanka tedy měla podporu své rodiny. I u samotného soudu ji obviňovali z toho, že nectí své rodiče, což bylo považováno za hřích.
Místo nadiktování tohoto dopisu není známo. Předpokládá se, že to bylo buďto v Ste-Catherine-de-Fierbois nebo při jejím příjezdu do Chinonu.
Samotný dopis se nedochoval. Dozvídáme se o jeho existenci, během Johančina výslechu u soudu dne 12. března 1431. Soudní zápis je opět ve třetí osobě.
Výňatek ze zasedání dne 12. března 1431
„Na otázku, zda věřila, že udělala dobře, když odešla bez souhlasu svého otce a matky, které bychom měli mít v úctě, odpověděla, že ve všech ostatních věcech je rozhodně poslechla, s výjimkou týkající se jejího odchodu, ale později jim napsala a oni ji odpustili. Na otázku, zda, když opouštěla otce a matku, věděla, že hřeší, odpověděla, že jelikož Bůh ji pověřil, bylo to nutné. Kromě toho uvedla, že jelikož byla povolána Bohem, i kdyby měla sto matek a sto otců, i kdyby byla královskou dcerou, přesto by je opustila.“