1337-1453
Roku 1328 ve Francii zemřel poslední Kapetovec Karel VI. Krásný. Zájemců o francouzský trůn se objevilo hned několik, ale nakonec zbyli jen dva: Filip z Valois, což byl vnuk kapetovského krále Filipa III. Smělého (1245-1485) a Angličan Eduard III. , vnuk francouzského krále Filipa Sličného (1268-1314). Francouzské stavy zvolily Filipa z Valois jako krále Filipa VI. To se ovšem nelíbilo anglickému panovníkovi Eduardu III. , atak se rozhodl získat francouzskou korunu sám.
Roku 1337 vyhlásil králi všech Francouzů boj a otevřeně popřel legitimitu jeho vlády. Válka začala bojem o Flandry (severní Francie, dnes část Belgie), což byla velice bohatá oblast. Hlavní obchodní vztahy flanderských měst se původně upínaly k Francii. Anglie sem vyvážela vlnu a sukno z ní vyrobené se vracelo zase zpět do Anglie. Flandry žily s Anglií v jakési vzájemné hospodářské symbióze. Roku 1302 vypuklo ve Flandrách povstání proti Filipu VI. Sličnému. Povstalci zvítězili v bitvě u Coutrai. Po deseti letech ale flanderská šlechta uzavřela potupný mír a Flandry musely zaplatit obrovskou válečnou kontribuci. Města Douai a Lille připadly francouzské koruně.
Když tedy roku 1337 vypukla stoletá válka, logicky se Flandry připojily k Angličanům. Stoletá válka se dá rozdělit do tří etap:
První etapa: Od roku 1337 až do bitvy u Kresčaku roku 1346. V boji zahynulo asi 10.000 vojáků a kolem 1.700 obrněných rytířů. Eduard III. , spolu se svým patnáctiletým synem „Černým princem“, na hlavu porazil Francouze. Flandry tak získaly opět nezávislost a Angličané navíc dobyli ve Francii nové državy. I velké přístavní město Calais.
Druhou etapu zahájil Eduard III. V roce 1355 se opět vylodila anglická vojska v Calais a pustošila sever Francie. Na francouzský trůn mezitím usedl nový panovník Jan II. Dobrý . Jan svolal do Paříže zemské stavy, které mu poskytly prostředky k obraně země. V září 1356 byla bitva u Poitiers. Početně slabší anglické vojsko zde zvítězilo a navíc se jim podařilo zajmout Jana II. Ten se ze zajetí už nikdy nevrátil.
Obrany Francie se ujal Janův devatenáctiletý syn Karel. Jenže zemské stavy mu odmítly dát peníze na válčení. Tím se bída Francouzů ještě více prohloubila a v Paříži vypuklo povstání. Následník Karel byl povstalci zajat a do čela Paříže byl zvolen její starosta Ettien Marcel. Následovaly pouliční nepokoje , při nichž byl Marcel zavražděn.
Roku 1358 už ale Paříž vítala následníka trůnu Karla s nadšením jako zachránce. Karel vydal zákon, jímž přiznal francouzským stavům právo svolávat svá zasedání i bez souhlasu krále a přiznal jim kontrolu nad výběrem daní. Když se o nepokojích v Paříži doslechl Eduard III. , vydal se Paříž dobýt. Ovšem neuspěl. A tak alespoň zpustošil okolí Paříže, načež venkované zahájili proti němu partizánskou válku. Eduard III. byl tedy donucen žádat Karla o příměří, které bylo nakonec uzavřeno roku 1360 v Bretigny.
Burgundský vévoda se oženil s Markétou, dcerou flanderského hraběte Ludvíka III., která byla dědičkou Flander. Flandry se však nehodlaly podřizovat příkazům Ludvíka III. a spojily se do vojenského a politického svazku. Ludvík III. byl nakonec v bitvě u Brugge rozdrcen a Flandry vyhlásily republiku. A přesně v tom okamžiku burgundský vévoda Filip Smělý roku 1382 vtáhl do Flander a celé povstání utopil v krvi. Flandry tak opět byly ve francouzském područí.
Třetí etapa: Roku 1388 na francouzský trůn usedá Karel VI. Šílený (od svých 24 let trpěl duševní chorobou). Králova nemoc se stále zhoršovala a tak vlastně od roku 1397 vládla jeho žena Isabela Bavorská spolu se svým milencem a švagrem v jedné osobě, vévodou Ludvíkem Orléanským (z Anjou). To vedlo k narůstání napětí mezi burgundským vévodou Filipem a Ludvíkem Orléanským. A tak se francouzská šlechta rozpadla na straníky orléanské a burgundské strany. To vedlo k rozpoutání občanské války.
Roku 1404 zemřel Filip Smělý a novým burgundským vévodou se stal jeho syn Jan Nebojácný. Ten přitáhl s vojskem až k Paříži a zajal králova syna Ludvíka, zatímco královna se svým orléanským milencem uprchla z Francie. Následovalo okázalé smíření, které ovšem nemělo dlouhé trvání. Orléanský vévoda byl zavražděn najatými burgundskými vrahy. Jan Nebojácný se stal nejmocnějším mužem v zemi. Jenže straníci zavražděného Ludvíka Orléanského rozpoutali domácí válku.
Roku 1413 se na anglický trůn dostává Jindřich V. , ten válku opět obnovuje a vyloďuje se v Normandii, kterou obsadí. Angličané drží téměř celý sever Francie a Burgunďané otevřeně kolaborují s Angličany a roku 1418 dobývají Paříž. Ještě předtím ale umírají oba následníci francouzského trůnu, synové Karla VI. , Ludvík a Jan. Novým následníkem se tak stává asi patnáctiletý Karel VII.
Francouzský král Karel VI. žije v izolaci díky své chorobě, zatímco jeho manželka se spolčuje s nejmocnějšími šlechtici v zemi. S burgundským vévodou Janem Nebojácným. Po dobytí Paříže roku 1418 se ve městě rozpoutá obrovský masakr, při kterém zemře na 3.000 lidí a také vůdce orléanské strany hrabě Armagnac. Vítězství patří královně Isabele, která se dojemně smíří se svým synem a následníkem francouzského trůnu Karlem VII. Orléanští začínají připravovat spiknutí, jehož cílem má být zavraždění Jana Nebojácného.
Do této hry hodlají zapojit i mladého Karla VII. Roku 1419 má na přání královny Isabely dojít ke smíření. Na setkání je ovšem Jan Nebojácný zákeřně napaden a ubit i se svým doprovodem. Vina je svalena na šestnáctiletého Karla VII. Královna zbavuje svého syna Karla VII. všech dědických nároků na francouzský trůn. A také začne vyjednávat s Angličany, nabídne anglickému králi Jindřichovi V. ruku své dcery Kateřiny. Tak se také stane. A tak v případě smrti francouzského krále Karla VI. Šíleného , která byla na spadnutí, bude Francii vládnout syn Kateřiny a Jindřicha V. Právoplatný následník Karel VII. byl tedy vlastní matkou vyděděn .
V květnu 1420 je vše ztvrzeno v osudové smlouvě v Troyes. Smlouvu podepsala jak královna tak i její duševně nemocný manžel, který nemohl tušit, že tím Francii zaprodává Angličanům. V této situaci se vyděděného Karla VII. zastává celý francouzský jih a Francie se tak opět rozdělila na dva tábory. V zemi vzniklo dvojvládí.
Karel VII. vyhlásil své matce královně a jejím burgundským spojencům boj. Snažil se také vyhnat anglické okupanty. V roce 1422 umírá anglický panovník Jindřich V. ale i francouzský král Karel VI. Šílený . To byl zlom. Začal urputný boj o francouzské dědictví.
Podle smlouvy z Troyes měl být králem Francie ale i Anglie syn Kateřiny a Jindřicha V. Jindřich VI. Tomu bylo v té době deset měsíců a tak se jeho regentem stává jeho strýc, vévoda z Bedfordu, který je zároveň vrchním správcem všech anglických držav ve Francii. V čele anglických vojsk stáli hrabě Warwick a Talbot. Nešťastnou smlouvou v Troyes vyděděný Karel VII. nyní vznáší nároky na francouzskou korunu.
Jenže! Smlouva v Troyes byla snadno zpochybnitelná. Podle Karla VII. nemohla být platná protože jeho odloučením z nástupnictví bylo porušeno staré právo na dědění trůnu ve vládnoucí dynastii. Což byla dynastie Valois. Byl zpochybněn i podpis královny Isabely protože byla cizinka (z Bavorska) a schválení bývalým králem Karlem VI. bylo též sporné, protože nebyl už dlouhou dobu příčetný a vlastně ani nevěděl, co podepisuje.
Takže závěr byl takový, že králem Francie se měl stát syn zemřelého krále Karla VI. Karel VII. Smlouvu z Troyes považovala většina francouzského národa za vynucenou a za akt královniny kolaborace s nepřítelem. Nový burgundský vévoda Filip Dobrý přísahal Karlovi pomstu, za zavraždění svého otce, kterého ovšem Karel nezavraždil.
Po roce 1424 Angličané vlastnili celý sever Francie i s Paříží a značnou částí jižních území. V Normandii a v Bretani vznikaly živelné vzpoury proti tvrdé okupaci, ty byly ovšem vždy nemilosrdně potlačeny. A tak se na venkově začal hojně rožšiřovat záškodnický způsob boje proti Angličanům. Území patřící Karlovi VII. se stále zmenšovalo, až mu nakonec zůstala jen provincie Berry. Ovšem to byla jen otázka času.
Poté byl navíc dauphin (= následník trůnu) Karel VII. poražen v bitvě u Verneuil. Stáhl se na jih od řeky Loiry. V roce 1428 mu zůstalo už jen jediné větší město – Orléans. Město bylo okupované Angličany ze všech stran a jeho ztráta by pro Karla znamenala definitivní konec.
A v roce 1429 se konečně na scéně objevuje Johanka z Arku , aby tuto zkázu zažehnala…
26. května 1429 byli Angličané z Orléansu odraženi. V červnu francouzi vyhráli bitvu u Jargeau. Pak následoval Meung; Beaugency, a slavná bitva u Patay , která byla označována za pomstu za bitvu u Agincourtu v roce 1415. Dál Gien, Auxerre, Troyes, Chalons a dobytí města Remeše, kde byl 17. července 1429 Karel VII. korunován králem Francie. A později pro Francouze neúspěšná bitva o Paříž.
Nyní už francouzský král Karel VII. uzavřel s Filipem Dobrým, nynějším vévodou burgundským, příměří které ovšem bylo časově omezené. Takže konec války stále v nedohlednu. Filip Karlovi za uzavřené příměří slíbil Paříž. Šlo mu však jen o čas, mezitím se totiž v Calais vylodilo vojsko 3.500 jezdců a lučištníků a vydalo se na Paříž. Anglické posádky jsou díky povstání obyvatel vyhnány z Melunu a ze Saint-Denis. V Paříži je odhaleno spiknutí – šest spiklenců bylo pověšeno na veřejném místě v Halles a 150 jich bylo zatčeno.
23. května 1430 je Johanka z Arku zajata Burgunďany. Ti jí posléze prodají Angličanům za 10.000, což je nejvyšší možná částka – výkupné za krále. Angličané ji postaví před církevní soud a obviní z kacířství. Díky vykonstruovanému procesu je Jana z Arku 30. května 1431 upálena na náměstí v Rouenu.
16. prosince 1431 je v Paříži korunován francouzským králem malý Jindřich VI. , který byl již tehdy i králem Anglie. V únoru 1432 převzal Bastard Orleánský město Chartres; poté Lagny. Angličanům se nepodařilo dobýt Horu svatého Michala. Začala opět vyjednávání mezi Francií a Burgundskem. Vyústila v jednání v Nevers a roku 1435 v jednání v Arrasu. Brzy nato byla v Arrasu, městě, kde byla Jana vydána Angličanům, uzavřena dohoda mezi Francií a Burgundskem. Měla být ratifikována 10. prosince téhož roku Karlem VII. v Toursu.
V roce 1449 král zaútočil na Normandii, která se vzbouřila. 10. listopadu 1449 Karel VII. slavnostně vstoupil do města Rouenu, osvobozeného po třicetileté okupaci. 15. února 1450 diktoval dopis svému rádci Vilémovi Bouillée, ve kterém přikazuje, aby bylo zahájeno vyšetřování Janina procesu z roku 1431. 15. dubna 1450 dosáhly francouzské armády ve Formigny vítězství nad armádami krále Jindřicha VI.
17. července 1453 bitva u Castillonu. Padl zde starý vojevůdce John Talbot. Angličané museli opustit Guyenne. Definitivně skončila stoletá válka konečným vítězstvím FRANCIE.