Svými vizemi a hlasy, které slýchávala, dokázala sjednotit Francii a vyburcovat ji k obratu ve stoleté válce (1337–1453) s Anglií, a to dokonce i přesto, že byla podle legendy svými nepřáteli nakonec upálena. Je to ale skutečně tak? Není vlastně celý příběh o Johance z Arku jakousi pohádkou pro dospělé? ENIGMA zjistila víc!
Vesnička Domrény ve východofrancouzském Lotrinsku, první polovina 15. století. Johanka jako velice zbožné dítě chodí ke zpovědi i několikrát denně. Ve 13 letech prý začíná slýchat zvláštní nebeské hlasy. Ve velkém světle údajně spatřuje svatého archanděla Michaela (za pomoci andělů měl porazit Lucifera a od té doby je Lucifer v pekle a ne na nebi), svatou Kateřinu a svatou Markétu. Tato trojice ji má vyzvat, aby se vypravila za dauphinem (následníkem trůnu – pozn. red.) Karlem VII. do Chinonu, poté společně s vojskem prolomila anglické obležení u Orléansu a vyrazila do Remeše, kde mělo dojít ke korunovaci nového francouzského krále. Johanka je přesvědčena, že to, co jí Bůh přikázal, je třeba učinit, a tak se v únoru 1429 za Karlem VII. vydává. Tvrdí, že je tou, jež spasí Francii před anglickou nadvládou. Po uvedení na hrad je na ni přichystána zkouška, ale ani na chvíli nezaváhá. Okamžitě poznává Karla VII. (schválně ukrytého mezi „obyčejné“ velmože) a ujišťuje ho: „Vyřizuji ti od Nejjasnějšího, že ty jsi ten pravý dědic a králův syn!“
Co předcházelo?
Když v roce 1420 uzavírá anglický král Jindřich V. smlouvu s francouzskou královnou Izabelou a novým burgundským vévodou Filipem Dobrým, podle které má právě on zasednout na francouzský trůn, vypadá to s Francií velmi špatně. Nakonec však Jindřich V. nečekaně umírá a zanechává po sobě teprve devítiletého syna Jindřicha VI.. Ten sice je uznán za krále Anglie a části Francie, ale protože je příliš mladý, v Anglii za něho zatím vládne vévoda z Gloucesteru a ve Francii jeho strýc – vévoda z Bedfordu. Právě v té době svobodná Francie téměř přestává existovat. O zemi však také ještě zápasí Izabelin syn, mladý a nerozhodný dauphin Karel VII. Paradoxem je, že proti němu stojí právě jeho matka. Za ním je však francouzský lid, který pevně doufá, že Karel VII. ještě bude za Francii tvrdě bojovat. Právě v této situaci se objevuje sedmnáctiletá nevzdělaná venkovská dívka. Tu dívku historie zná pod jménem Johanka z Arku, sama si prý ale nechává říkat Jehanne la Pucelle – Panna Jana.
Mimořádné schopnosti, nebo epilepsie?
Byla skutečně Johanka obdařena schopností komunikovat se svatými? V historických pramenech se dočteme o tajemných hlasech, které prý slýchávala. Bráníme-li se uvěřit tomu, že se jednalo o božské hlasy, co je tedy mohlo způsobovat? A jak nahlížet na zjevení, která údajně Johanka prožila? Pochybovači z řad psychologů a psychiatrů nabízí pro tyto nepochopitelné jevy hned několik vysvětlení: rozpad osobnosti (schizofrenie), psychogenní zvukové halucinace nebo epilepsie. První dvě možnosti odborníci ale vzápětí prakticky vylučují. Kdyby totiž Johanka trpěla schizofrenií, rychle by ztrácela schopnost komunikace a společenských styků. Zvukové halucinace by zase vnímala jako nepříjemné a stresující. Ani jeden z těchto stavů však u ní nenastal. Že by epileptické záchvaty? Ty bývají přechodného rázu a mohou se projevovat i neobvyklými smyslovými vjemy – zrakovými, čichovými, sluchovými, brněním končetin a podobně. Je známo, že k epileptickému záchvatu může dojít v důsledku nedostatku spánku, stresu, vyčerpání, požití alkoholu,… A vezmeme-li v úvahu styl Johančina života … Byla tedy epileptičkou?
Osvobození Orléans
Od Karla VII. dostává Johanka malé vojsko, s nímž se vydává osvobodit Orléans. Před tím však ještě píše – za pomoci svých věrných, protože sama psát a číst neumí – Angličanům a speciálně vévodovi z Bedfordu dopis: „(…) Vydejte Panně klíče všech dobrých měst, jichž jste se zmocnil násilím. Byla poslána od Boha, aby hájila právo královské krve, a je ochotna uzavříti mír, chcete-li se vyrovnat tak, že vydáte Francii a zaplatíte za to, že jste ji držel. (…) Pakli tak neučiníte, já budu vésti boj, a kdekoli zastihnu ve Francii vaše lidi, dám je zahnati, at‘ chtějí či nikoli; a budou-li chtít poslechnout, přijmu je na milost. Vězte, že neposlechnou-li, Panna je přijde pobít.“ Angličané jí však místo pokorného ústupu nadávají do „d’áblových děvek“. Johančino vojsko o čtyři dny později, 22. dubna 1429, vyráží na Orléans, kde později jasně vítězí, což je mezi místními obyvateli vnímáno skoro jako zázrak. Vítají ji jako spásu a Boží zjevení a od té doby je také nazývána Pannou orléanskou. Po dobytí Orléans následuje dobytí dalších měst, až konečně Karel VII. může být 17. července 1429 korunován. Johanka při tom stojí po jeho boku. Své poslání, pro které byla vyvolena tajemnými hlasy, tedy plní do pěti měsíců.
Verdikt je jasný
Jenže nepřátelé, Angličané a také Burgunďané, neskládají zbraně. V jejich očích je Johanka čarodějnicí a kacířkou. Vévoda z Bedfordu nemůže snést pomyšlení, že se nějaká „svatá“ staví Anglii. Když je tedy 23. května 1430 Johanka zajata v Compiégne Burgunďany, Angličané ji od nich vykupují za 10 000 liber a vydávají ji inkvizičnímu soudu v Rouenu (zajímavé je, že vykoupit ji mohl i Karel VII., ale neudělal to). Celý inkviziční soud je veden biskupem z Beauvais, Pierrem Cauchonem, který Johanku čím dál více nenávidí. Když chce, aby mu konkrétně vysvětlila své vize a hlasy, Johanka odpovídá: „Zavazuji se, že odpovím ochotně na otázky o svém otci, matce a o všem, co jsem činila po svém příchodu do Francie. Ale o svých zjeveních od Boha jsem nikdy nic neřekla nikomu a ani ted‘ nic neřeknu, i kdybyste mi ut‘ali hlavu.“ I když Angličané Johanku údajně varují, že bude prohlášena za kacířku a upálena, ona říká: „I když uvidím hořící hranici, řeknu totéž, co říkám ted‘, a neučiním nic jiného.“ Namísto předpokládaného mučení pro ni soud nakonec „pouze“ nechává zhotovit železnou klec, ve které se však nemůže skoro pohnout.
Je královskou dcerou?
Fakt, že inkviziční proces s Johankou je narozdíl od ostatních procesů té doby neobyčejně „měkký“, představuje ale záhadu. Trvá rok, a přesto vůči Johance není nikdy použito násilí. V té době se totiž podobné ohledy neberou ani na děti, na starce, a dokonce ani na těhotné ženy! Proč tedy má Johanka taková privilegia? Proč Pierre Cauchon, který vždy považuje Johanku za kacířku, rok zdržuje proces naprosto nepodstatnými otázkami věrouky? Proč na ni bere takové ohledy, když jde vlastně o nepřítele? Některé zdroje tvrdí, že Johanka je ve skutečnosti nevlastní sestrou Karla VII. a plodem utajené lásky královny Isabelly Bavorské. Ta má údajně v roce 1407 tajně porodit dceru, která však brzy zemře. Každopádně je překvapivé, že se Johanka jakožto prostá venkovská dívka později dostane tak snadno ke Karlovi VII., a že ho dokonce pozná mezi řadou velmožů! Navíc zná i dvorní etiketu… Uvažuje snad Cauchon o tom, že by Johanka mohla být v budoucnu eventuelně využita jako protiváha králi?
Cauchonův slib
24. května 1431 je Johanka předvedena na rouenský hřbitov Saint-Ouen, kde ji očekává obrovský dav lidí, který ji hrubě nadává a označuje za čarodějnici a děvku. Pierre Cauchon po ní chce, aby podepsala přiznání. Ona však odmítá. Cauchon jí tedy slibuje, že když podepíše, bude se moci vyzpovídat a bude převezena do církevního vězení. Pokud by ale nepodepsala, má to pro ni znamenat jasnou smrt. Nakonec se tedy Johanka podvoluje, ale Cauchon ji přesto 30. května 1431 nechává upálit. Hranice je přitom na náměstí Virus-Marché v Rouenu postavena nezvykle vysoko. Ne údajně proto, aby bylo na Johanku lépe vidět, ale proto, aby na ni kat nedosáhl a nemohl ji tak ušetřit bolesti, jak to často dělával. Když ji přivazují, Johanka prohlašuje, že její hlasy byly od Boha, že ji neoklamaly a že všechno, co vykonala, bylo z Božího rozkazu. Pak do poslední chvíle vzývá Krista a nebeské světce.
Má dvojnici?
Mnozí historikové se domnívají, že zatímco je připravována poprava falešné Johanky, ta pravá je ukryta u své tety v Lucembursku. Přední politické osobnosti přece měly vždy dvojníky. Že by tedy byla v roce 1431 upálena v Rouenu zcela jiná žena? Nějaká dobrovolnice, která věděla, že podstupuje smrt jen proto, aby zachránila národní hrdinku? Je to možné! Tvář Johanky na hranici nikdo neviděl – měla ji zakrytou kapucí. Navíc tato hranice byla, jak je uvedeno výše, nezvykle vysoká. Mohlo to být proto, aby si nikdo nevšiml, že je ve skutečnosti upalován někdo jiný? Proč svatořečené (v roce 1920 papežem Benediktem XV. – pozn. red.). Johance církev dodnes nezasvětila ani jediný kostel nebo kapli? Je to kvůli tomu, že ví o pravém stavu věcí? Navíc v roce 1995 byla při průzkumu zámku v Rouenu, kde byla Johanka vězněna, odkryta tajná chodba vedoucí ze sklepení. Je možné, že tudy se Jana dostala na svobodu? Tuto teorii podporuje i fakt, že 5 let po údajné Johančině smrti se prý ve francouzském Grange-aux-Ormes objevuje mladá žena v brnění, která tvrdí, že je pravou Johankou. Setkává se prý dokonce i se svými bratry Jeanem a Pierrem, kteří ani na chvíli nezapochybují, že s nimi mluví jejich sestra, a později i s matkou, která ji také pozná! Pokud to ale byla ona, kde celou tu dobu pobývala a co dělala?