Úterý, 27. února. Biskup a 54 přísedících
Považujeme za nutné povědět Jeanne, aby přísala, že odpoví na vše, na co se jí soudci tohoto soudu budou tázat.
„Ochotně odpřísáhnu,“ odpověděla, „že odpovím na vše, co se bude týkat soudu, ale neřeknu vám všechno, co vím.“
Znovu jí upozorňujeme, aby raději odpověděla na vše, na co bude tázána.
„Měly byste být spokojeni,“ odpověděla. „Mám přísah dost.“
Ptát se začíná Maitre Beaupere. Jak jí bylo před sobotou?
„Můžete se podívat sám, jak mi je. Je mi nejlépe, jak je mi může být.“
„Slyšela si od soboty opět své hlasy“?
„Ano, jistě, mnoho krát.“
„Slyšela si je v sobotu i v této místnosti, kde jsme tě vyslýchali?“
„To není vaše věc. Velice dobře, tedy – ano! Slyšela jsme je.“
„Co ti tvé hlasy minulou sobotu pověděly?“
„Trochu jsem jim nerozumněla; a když jsem se vracela do mé cely, neslyšela jsem nic o tom, že bych vám o tom měla něco říkat.“
„Co ti říkaly v tvé cele, když jsi se vracela?“
„Říkaly mi“ odpověděla jim drze. „Nechala jsem si od nich poradit, jak vám mám odpovídat. Řeknu vám ochotně cokoli, co vám budu smět říct. Všechno, co se bude týkat krále Francie, ale neřeknu vám nic bez povolení od mých hlasů.“
„Hlasy ti zakázaly abys nám řekla všechno?“
„Trochu jsem jim nerozuměla.“
„Co ti tvé hlasy řekly naposledy?“
„Žádala jsem radu, ohledně určitých věcí, na které se mě vyptáváte.“
„Dostala si tu radu?“
„V několika bodech, ano; v tom ostatním, na co se mě můžete ptát mám odpovědět, že sem nedostala svolení. Jestliže budu odpovídat bez svolení, nebudu mít dále na své hlasy právo. Když mám povolení od nášeho Pána, nemusím se bát mluvit, protože mám na to právo.“
„Ty hlasy, které slyšíš, jsou to andělé, nabo svatí, nebo jsou přímo od Boha?“
„Jsou to hlasy svaté Kateřiny a Markéty. Jejich tváře jsou ozdobeny krásnými korunami, velice bohatými a skvostnými. Dostala jsem svolení vám tohle povědět. Jestli o tom pochybujete, zeptejte se v Poitiers, kde mě taky vyslýchali.“
„Jak víš, že jde zrovna o tyto dvě světice?“
„Jak vy rozeznáte jedno od druhého? Vím docela dobře, že jsou to ony. Mohu je jednodušše rozeznat od jiných.“
„Jak to rozeznáš?“
„Podle toho, jak mě zdraví. Je to sedm let co mě mé hlasy provázejí. Vím to dobře, protože se mi představily.“
„Oblékají se ty dvě světice do stejného oděvu?“
„O tom už vám nic víc neřeknu; nedostala jsem svoletí vám to říct. Jestli mi nevěříte, jděte do Poitiers. O tomhle smím povědět pouze králi Francii, ne vám.“
„Jsou v tom samém věku?“
„Nesmím o tom mluvit.“
„Mluví k tobě obě ve stejný čas, nebo každá jindy?“
„Nemám svolení o tom s vámi mluvit; nicméně, rady mi poskytují obě dvě.“
„Která z nich se objevuje jako první?“
„Nerozlišuji kdo byl první. Jednou jsem to věděla, ale zapomněla jsem. Kdybych měla svolení, ráda bych vám to řekla: je to napsáno ve spise v Poitiers. Dostala jsem útěchu od svatého Michaela.“
„Který z těch dvou k tobě přišel jako první?“
„Svatý Michael.“
„Je to už dlouho, co jsi ho zaslechla poprvé?“
„Neřeknu vám nic o svatém Michaelovi; říkám vám, že se mi od něj dostalo velké útěchy.“
„Komu patřil ten hlas, který si zaslechla když ti bylo okolo třinácti let?“
„Byl to svatý Michael: viděla jsem ho přímo před míma očima; nebyl sám, ale byl obklopený nebezkými anděly. Vydala jsem se do Francie jen z popudu Boha.“
„Viděla si svatého Michaela a ty ostatní anděly tělesně?“
„Řekla jsem, že jsem je viděla mýma tělesnýma očima tak, jako vidím vás; když ke mě přišly, plakala jsem. Přála jsem si odejít s nimi.“
„A jaký svatý Michael byl?“
„Nemáte moc odpovědí pro mě; teď s vámi nebudu o tom mluvit.“
„Co ti svatý Michael řekl jako první?“
„Nemáte dnes pro mě moc odpovědí ohledně tohoto. Mé hlasy mi řekly ‚odpovídej odvážně.‘ Jenom králi jsem prozradila vše, co mi bylo odhaleno, protože jeho se to týká; ale nemohu vám prozradit vše to, co mi svatý Michael pověděl.“
Na překladu zbylého textu soudu Johanky z Arku se pracuje. Zatím se můžete začíst do anglického překladu kompletních záznamů ze soudu, který odsoudil Johanku z Arku na smrt.