Pevnost drželi Angličané. Těm velel Glasdal. Johanka mu napsala dopis, aby se vzdal, odpověděl jí, že Angličané nikdy žádné ženě neustoupí. Brzy nato dorazily zprávy, že jeden z vrchních velitelů anglických vojsk lord Talbot přivádí posily. Byl tedy vydán rozkaz k okamžitému útoku na anglické bastiony, a to hlavně na největší pevnost La Tourelles, kde bylo Angličanů nejvíce. Některé z menších tvrzí Angličané zapálili sami, věděli, že Francouze tentokrát stejně neporazí.
Angličtí vojáci se tedy hned přemístili do La Tourelles. Boj o tuto pevnost se ukázal jako rozhodující. Z Orléansu byla přivlečena i děla, která měla pevnost neustále ostřelovat. Francouzi vedli útok za útokem, Angličanům se však vždy podařilo je odrazit.
Když Johanka viděla, jak se celá věc vyvíjí, vrhla se úplně sama do příkopu ke zdi, kam chtěla postavit dlouhý žebřík. Náhle jí však do ramene ostře zasáhl šíp. Když Angličané viděli, že padá, vyběhli ven, aby ji zajali. Francouzi ji však stačili stáhnout do bezpečí.
Rána byla hluboká, šíp se ale podařilo vytáhnout a Johanka se vrátila zpět do boje. Ránu si akorát nechala ošetřit vroucím olejem a ovázat. Když francozští vojáci spatřili, že střela Johance vůbec neublížila, vrhli se ze dvou stran s žebříky na pevnost a nakonec vtrhli dovnitř. I přesto, že hrabě Dunois už dával povely k ústupu. Také od Orléansu se valil obrovský dav lidí, kteří, i přes skoro zbořený most, pronikli do pevnosti, kde nastalo masové vraždění.
Bylo pobyto přes 500 anglických vojáků. Lord Talbot přišel s posilami příliš pozdě. Když na vlastní oči viděl tu zkázu, nařídil Angličanům, aby se stáhli. Johanka zakázala pronásledování nepřítele, a místo toho dala v Orléansu sloužit mši.