16. června se spojil Talbot s Falstaffem a řekl mu, že Francouzi obléhají Angličany v Beaugency, vyrazili jim tedy na pomoc.
Hned druhého dne se utábořili asi míli od města. Francouzské vojsko se utábořilo na návrší blízko nich, ale nic proti nim nepodniklo. Angličané vyzvali Francouze, aby se z každé strany spolu utkali tři rytíři ve vojenském souboji. Johanka však nedala rozkaz k boji, protože již bylo velice pozdě. Bojovat se bude zítra. Angličané zatím odtáhli k Meungu a začali obléhat předmostí, které měli v držení Francouzové, protože chtěli zde přejít na druhý břeh a táhnout na pomoc Angličanům v Beaugency.
Další den 18. června se chystali k útoku, náhle přišla zpráva, že Beaugency jsou už celé v moci Francouzů. Angličané tedy vyklidili Meung a vrátili se do Paříže. Nedlouho předtím, než se Angličané dali na ústup, vyrazilo proti nim francouzské vojsko, nemělo však ani potuchy o tom, kde vlastně přesně Angličané jsou a kterým směrem táhnou.
La Hire poslal napřed oddíl svých jezdců, aby pátrali po nepříteli. Johanku drželi celou dobu vzadu, aby byla v bezpečí.
Anglické vojsko jelo v tomto složení: v čele jel jezdec s bílou korouhví jako ukazatel cesty, za ním táhl předvoj, s nímž jel oboz a děla. Pak hlavní voj, v němž bylo pěší vojsko a Falstaff se svou jízdou. V zadním voji táhli pěší i jízda, nejvíce ale bylo proslulých anglických lučištníků s dlouhými luky. V této sestavě dojeli až do míst zvaných Lignerolles a Patay. Byla to dost zalesněná krajina, takže se tam dalo lehko skrýt.
Talbot obdržel zprávu o blížícím se francouzském vojsku, shromáždil tedy v zadním voji lučištníky a rozestavil je v křovinách, aby zdrželi nepřítele, dokud se všechny tři voje nespojí a nesešikují k boji.
Tou samou dobou se blížili i vojáci poslané La Hirem. Oni neviděli Angličany a Angličani zas neviděli je. Jak tak jeli lesem, stalo se, že vyplašili jelena a ten se rozeběhl směrem k Angličanům. Když ho angličtí lučištníci spatřili, zapomněli se a spustili lovecký pokřik, jak byli zvyklí z lovů. Francouzští jezdci to slyšeli a spěšně poslali d’Alenconovi zprávu. Potom se seřadili a vrhli se na anglické lučištníky.
Bojištěm byl úzký průchod mezi dvěma živými ploty.
„Francouzi přijeli rychle za svými nepřáteli, které nemohli ještě vidět ani neznali místo, kde jsou. Tu náhodou spatřili první jezdci jelena běžícího mezi stromy, kterak běžel k Patay a vrhl se mezi šiky Angličanů, odkud se zvedl silný pokřik, neboť nevěděli, že jejich nepřátelé jsou blízko nich. Když francouzští jezdci uslyšeli ten křik, měli jistotu, že jsou tam Angličané, a hned nato je naplno spatřili. Poslali několik svých druhů, aby kapitánům oznámili, co viděli a nalezli, a aby jim tak dali vědět, že jedou správným směrem a že je čas jít do útoku. Ti se urychleně po všech stranách připravili a jeli, až uviděli Angličany naplno.“
Angličané se snažili o spojení se svými předními voji a dopustili se chyby. Falstaff jel na koni k předním vojům, aby se k nim připojil. Přední voje myslely, že vše je ztraceno a že šiky prchají. Jejich kapitán se dal na útěk. Falstaff se snažil zachránit situaci, ale bitva už byla pro Angličany ztracena. Dříve než stačil Falstaff prchnout, Francouzi svrhli na zem Talbota a zajali ho. Falstaff se ubíral směrem k Étampes následován Wavrinem, který patřil k jeho družině. Za svůj útěk byl Falstaff potrestán tím, že přišel o vyznamenání Podvazkového řádu. Vráceno mu bylo až mnohem později. Talbot byl vězněm samotné Jany. Na francouzské straně byli 3 mrtví kdežto Angličanů padlo 2.000. V Paříži vypukla panika. Pařížané posilnili stráž i opevnění, kam umístili množství kanónů a jiných děl. Král zůstal až do 9. června v Gien. Noc po bitvě u Patay strávila Johanka v Lignerolles.