Jana žije…!
V květnu roku 1436 (5 let po údajném upálení) se v Grange-aux-Ormes objevila mladá žena v brnění, která tvrdila, že je Janou z Arku
„Druhá“ Jana z Arku se v Met setkala se svými bratry Jeanem a Pierrem, kteří ani na chvíli nezapochybovali, že s nimi mluví jejich sestra (!) Nedaleko Met se konalo setkání místní šlechty, která Janu chtěla vidět. Zúčastnil se i královský komoří Nicolas Lowe, který ji znal už ze Chinonu a z pozdější korunovace v Remeši. Janu poznal a dokonce jí daroval koně.
Po této akci se vydala do Vaucouleursu, kde začala její slavná pouť v roce 1429. Lid ji vítal, hlásil se k ní i hejtman Robert de Baudricourt , který jí poslal do Chinonu. Konala se také slavnostní mše – na její počest.
Ale kde vlastně celou tu dlouhou dobu byla? O tom nechtěla mluvit. Vzpomínky na minulost jí velice bolely a tak se jim vyhýbala. Je možné, že jen chránila osoby, které jí pomohli z vězení.
Vedla též čilou korespondenci s králem Karlem VII. a s Orléanskou radnicí. Tyto dopisy se bohužel nedochovaly, nebo nebyly nalezeny.
Jana z Arku ale přece neuměla psát! To znamená, že se to „druhá“ Jana musela někde naučit. Nejspíše byla ukryta v nějakém klášteře, které byly ve středověku centrem vzdělanosti.
Janinou důvěrnou přítelkyní se stala vévodkyně Elisabeth de Gorlitz, která jí na jedné slavnosti seznámí s mladým šlechticem Robertem d’Armoises. Po nějaké době se Jana za tohoto muže provdá a nastěhuje se s ním do Met, kde společně žijí ve velikém a nádherném domě. Často také pobývali na zámku rodiny d’Armoises v Jaulny.
Ve staré účetní knize města Orléansu se dočteme, že: 9. 8. 1436 byly vyplaceny dva zlaťáky Jeanovi du Lys (bratr Jany z Arku) za doručení dopisů jeho sestry Jany d’Armoises městské radě. Jana psala i jistému panu de Bellierovi, který se o ní staral v Chinonu v roce 1429. Takovýchto zápisů existuje hned několik. Týkají se měsíců července – září 1436, o jejich pravosti není žádných pochyb.
V srpnu navštívil Jean du Lys královský dvůr, kde nejspíš odevzdal královi další dopisy od Jany. Karel ale na její dopisy nereagoval nebo jen velmi nerad .
V létě roku 1439 se vydala do Orléansu. Konalo se desáté výročí osvobození města, Jana d’Armoises měla být zlatým hřebem večera. Opět byla ubytována v domě Jacquese Bouchera , jako při osvobození města roku 1429. Koncem července byl na její počest uspořádán slavnostní banket. V místním kostele sv. Štěpána se doposud konaly zádušní mše za mrtvou Janu, teď byly ale zrušeny.
Jana také navštívila svou matku Isabelu, která již tehdy žila v Orléansu na náklady města. Byla nemocná, ale svou dceru poznala.
Jediný, kdo netoužil setkat se s Janou byl sám král Karel VII. Jana náhle opouští Orléans a odjíždí do Tours. Důvod? V Orléansu se mělo konat zasedání francouzských stavů, kterého se samozřejmě měl účastnit i král.
Jana ale na Karla i nadále naléhala a psala mu další dopisy. Karel jí ale nikdy nepřijal u sebe na audienci ani nic jiného. Proč?
Roku 1440 Jana přijela do Paříže, nejspíš na pozvání samotného Karla. Že by změnil názor? Ne. Ihned po příjezdu do Paříže nechal Janu zatknout a postavit před soud pařížského parlamentu, který ji nakonec označil za podvodnici. Prý se přiznala sama. Poté byla propuštěna na svobodu.
O jejím dalším osudu už se toho moc neví. Jen v archivu města Orléansu byl objeven zápis z ledna 1450, podle kterého toho roku Jana d’Armoises zemřela. Její hrob leží poblíž města Nancy na hřbitově Pulligny-sur-Madon.
Ve stejném roce, kdy soud prohlásil Janu d’Armoises za podvodnici, došlo ke vzpouře vysoké šlechty proti Karlovi VII. Spiklenci ho chtěli zajmout a dosadit místo něj jeho syna Ludvíka. Během šesti měsíců byl však odpor potlačen.