Johanka z Arku byla upálená 30. května 1431, uvádějí se však ale i jiné datumy (už však méně důvěryhodné) např. 14. červen, 6. červenec a v několika anglických kronikách dokonce i rok 1432.
V Bretonské kronice z roku 1504 se píše, že byla upálena nebo „k upálení odsouzena“… takže byla Jana opravdu upálená? V rukopisu Britského muzea č. 11542 stojí: „Nakonec ji, nebo jinou ženu veřejně upálili, protože se jí velice podobala a dodnes o tom mají lidé různé názory.“
Hranice byla neobyčejně vysoká a lid dělil od hranice kordon vojáků. Nikdo se k ní tedy do bezprostřední blízkosti nemohl dostat. Na popraviště byla prý přivezena na popravčí káře, jak bylo zvykem, a s kápí na hlavě aby jí nikdo neviděl. Museli jí podpírat, nebyla vůbec schopna chůze. Když jí pohltily plameny, strhl z ní kat šaty, aby bylo vidět, že šlo skutečně o ženu.
Jana je vedena uprostřed davu vojáků na rouenské tržiště Vieux-Marche, kde je připravena hranice na provedení ortelu. Zástupce rouenského rychtáře říká: „Byl vyhlášen rozsudek, jako by Jana už byla předána světské spravedlnosti. Ihned po tomto rozsudku byla vydána do rukou rychtáře, a aniž by rychtář nebo já sám (…) pronesl rozsudek, vzal bez dalšího Janu kat a dovedl ji k místu, kde bylo připraveno dřevo, a byla upálena.“
Jean Massieu vypravuje: „Zatímco Jana se oddávala modlitbám a zbožným nářkům, Angličané na mě silně tlačili (…), aby byla co nejdříve usmrcena: ‚… Jakže, vy kněže, to nás tady chcete držet až do večeře?‘ Neodkladně, bez jakékoli formy nebo známky soudu, ji poslali do ohně, říkajíce katu: ‚Konej svou práci!‘ atak byla předvedena a připoutána, stále pokračujíc ve svých chválách a zbožných nářcích zvolala silným hlasem poslední slovo: ‚Ježíši!’“
Je také známo, že Jana prosila, zda by mohla mít kříž. Slyšel to jeden Angličan, z konce hole udělal malý dřevěný kříž, který jí podal a ona ho zbožně přijala a políbila. Také bratr Isambart rychle spěchal pro kříž, do kostela svatého Vavřince, a držel ho Janě před očima až do okamžiku její smrti, jak si přála. „Jana, jsouc vydána plamenům, nepřestala až do konce volat a hlasitě vyznávat svaté jméno Ježíšovo, neustále úpěnlivě vzývala a prosila o pomoc svaté a světice v ráji. A ještě navíc, vydávajíc svého ducha, naklonivši hlavu, vyslovila Ježíšovo jméno, znamení, že byla horlivá ve víře v Boha.“
Jak byla Johanka upálena a jaký druh hranice byl použit se dočtete v článku Jak byla upálena Johanka z Arku? (zpracováno dle knihy Historie trestu smrti od Martina Monestiera).