Když bylo vše připraveno, vydali se 28. dubna na pochod směr Orléans. Johanka chtěla jet po pravém břehu řeky, proti proudu, přímo k Orléansu. Takže by se do města vjelo západní branou. Ostatní velitelé se však rozhodli pro bezpečnější variantu. Nechtěli se k Orléansu přiblížit ze západu, protože právě tam byly hlavní anglické síly. Rozhodli se táhnout po levém břehu řeky, kde bylo Angličanů méně. Až budou u města, že se přepraví na severní břeh, aby mohli do města vejít od východu, kde bylo nejbezpečněji.
Francouzské vojsko mělo 4.000 mužů, zatímco Angličané byli různě roztroušeni, takže by se nemohli dostatečně rychle zmobilizovat v případě potřeby.
Když však dorazili na místo, vyskytl se problém. Pro přepravu vojska bylo potřeba, aby kus cesty pluly proti proudu řeky, až k vesnici Chécy. Proud byl ale velmi silný a ještě k tomu vál silný vítr od východu. Velitelé nevěděli co dělat. Po chvíli za nimi přišel hrabě Dunois, který velel posádce města, aby je přivítal. Johanka se velice zlobila, že jí předtím neposlechli a nejeli přímo. Za nějakou dobu se naštěstí vítr otočil, a tak se mohli v klidu přeplavit.
Ve vesnici Chécy byly vyloženy zásoby a poté dovezeny do města východní branou. Vojsko se vrátilo do Blois pro své vlastní zásoby. Johanka se však spolu s vojskem nevrátila. Ten den přenocovala v Reuilly a druhý den (29. dubna) vjela k večeru s obrovskou slávou do města Orléansu.
Nejdříve se zastavila v katedrále svatého Kříže a poté byla ubytována v domě Jacquese Bouchera, což byl pokladník vévody orléanského. Později poslala již podruhé dopis Angličanům, ale ti se jí zase jen vysmáli. Po několik dní byl klid, protože se čekalo, až se vrátí vojsko z Blois.
Tak se stalo 4. května. Tentokrát už ale vjeli do města přímo. Mezitím přišla zpráva, že z Paříže přivádí Falstaff posily. Johanka spolu s veliteli poobědvala a pak si šla trochu odpočinout. Velitelé se mezitím radili. Bez ní.
Rozhodli se pro rychlý okamžitý útok, bez Johanky. Shromáždili velký oddíl vojska a vyrazili proti tvrzi Saint-Loup. Johanka se probudila, a když viděla co se děje, okamžitě poručila svému panoši aby jí oblékl brnění a vyrazila Francouzům na pomoc. V ulicích byl slyšet hluk a hlavně zprávy o tom, že boj je velmi zuřivý a že je mnoho mrtvých a raněných. Johanka se velice zlobila, že jí o chystaném boji nikdo nic neřekl, ačkoli to velitelům výslovně nakázala.
Když dojela na místo, začala své vojáky hojně povzbuzovat. Ti se vrhli na hradby a po chvíli byla tvrz jejich. Talbot vyrazil Angličanům na pomoc, přijel však až příliš pozdě. Po tomto, jejich vůbec prvním vítězství, nechala napsat třetí dopis pro Angličany. Opět bez odezvy.
Další útok měl být proti tvrzi Saint-Laurent. Měl být však jen předstíraný a měla ho vést Johanka, aniž by věděla, že ostatní části vojska útočí na druhém břehu řeky. Johanka si ale všimla, že na tvrz útočí sama, a tak jí hned došlo, že před ní zase něco utajili. Velitelé pochopili, že vojsko se bez ní do boje zrovna nepožene, prozradili jí tedy svůj původní plán.
Bylo tedy usneseno, že se druhý den přeplaví znovu přes řeku a udeří vší silou na tvrz a na Vížky (La Tourelles). Když velitel Vížek Glasdale viděl, že se chystají přeplavit řeku, dal rozkaz posádce malé tvrze Saint-Jean-le-Blanc, aby se stáhli ze svého místa a posílili posádku augustiniánského kláštera.
První část přeplaveného vojska nečekala, až se vylodí i zbytek, a zaútočila ihned. Angličané je však odrazili a hnali zpět k řece. Po chvíli se vylodila i Johanka s La Hirem a ti hned přispěchali na pomoc. Jean d’Aulon sešikoval zbytek vojska a vedl ho proti tvrzi. Angličané se bránili velmi hbitě. Avšak pevnost byla přeci jen dobyta.
Hned druhý den se vedl útok proti La Tourelles.
Město Orléans bylo obléháno celkem sedm měsíců – od 12. října 1428 až do 8. května 1429. Johance trvalo osvobození 10 dnů!